close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Halloweenský speciál

Halloweenský speciál 7 díl

17. prosince 2013 v 19:36 | Grace
To se Liška probudila. Zmateně se rozhlížela po celém pokoji a vykašlávala pěří. Aša se jen smála u její postele a ostatní se pomalu probouzeli stejně tak, jako já. "Co to tady..?" vykoktala Liška opatrně. Potom si přejela dlaní po čele a prohlédla si celé své tělo. " Neboj, si v pořádku?" utěšila jsem ji. "Až na ty boule na hlavě", podotkla Naty. Jeife se zasmála, ale Liška na ni koukla vyčítavým pohledem. "Nom, hele, zbývá nám poslední den, takže jestli ho chcete promarnit, udělejte to" připoměla Bebe. "Co bude ke snídani?" zeptala se opatrně Wolke a postupně se podívala po všech. Liška začala otevírat pusu, ale Naty ve snaze ji zachránit od dalších pokusů řekla "moje máma všem udělala muffiny!" Těchto pár slov stačilo, aby se všichni i s Liškou nahrnuly dolů ke stolu. Naty vytáhla ze svého kufru krabici s muffiny a položila ji na stůl, také každému podala talířek.
Když byly všichni nasnídaní a umytí, setkali se v obývacím pokoji. "Myslím, že bychom mohli jít fotit" navrhla jsem a prohlédla si krabice s modely ostatních rančerek. "Celkem dobrý nápad" usmála se Liška a popadla své modely i s foťákem. Ostatní ji napodobily, a tak se po kratších přípravách mohla vyjít ven, do mlhavého rána. "Já půjdu fotit k potůčku, kdo půjde se mnou?" řekla jsem ostatním. "Já" přihlásila se Liška, "já bych mohla také" přidala se ještě Jeife. " My ostatní půjdeme fotit na louku" navrhla Bebe. Naty, Wolke i Aša souhlasily, takže nám nezbývalo nic jiného, než se rozdělit.
Já, Liška a Jeife jsme vyšli směrem k potůčku, ke kterému byla cesta poněkud delší než na blízkou zelenou louku.
Povídali jsme si na různá témata, ale většinou to bylo něco s modely a blížícími se Vánoci.
"Co si budeš přát?" optala se mě Liška. "Já? Já budu chtít pořádný nový foťák," zasnila jsem se."Mě bude stačit jeden pěkný model a dárečky od Vás" usmála se Jeife. "Tak to ti určitě nějaký pošlu" ušlíbla se Liška. "Já také" odpověděla Jeife na to a rozhlédla se po prázdné ohradě. Zamračila se a řekla " té jsme si večer nevšimly, co?" Já jí jen znepokojivě přikývla. "Podívejte!" vykřikla Liška a ukázala na stádo vraníků, kteří se vynořily ze záhybu ohrady. "WOW" vydechla Jeife a já se k nim jen rozběhla. Podala jsem jim ruku se slovy "vy jste mi ale krasavci". Přišla ke mě jenom menší klisna, která si nedůvěřivě očuchala mou ruku a varovně zaržála. Na její povel se celé stádá dalo opět do pohybu. " Asi nejsou moc zvyklí na lidi, viďte?" přerušila Liška ticho. Já i Jeife jsme přitakaly. Liška přišla blíže k ohradě a opřela se o ni, zahleděla se do dáli a bylo vidět, že nad něčím přemýšlí. Zafoukal větřík a les v něm krásně šuměl, sem tam bylo slyšet poslední ptáčky a...
"Hej! Nechci Vás rušit ve fylozofování, ale já bych chtěla jít fotit!" překřičela Jeife slabé zvuky lesa. Já s Liškou jsme se neochotně sebrali na cestu dál.
Dlouho jsme šli mlčky, když však nakonec přerušila smutné mlčení Liška: " Nejdeme nějak dlouho?". "Já nevím", řekla jsem jí na o a podívala se na Jeife. "Včera jsme dlouho běželi, to je přece jen rychlejší než tahle pomalá chůze s těžkými batohy plnými modelů a foťákem" namítla a smazala tím na delší dobu všechny naše pochybnosti.
"Jak se Vám jinak daří?" optala jsem se se zájmem. "Já myslím, že je to celkem dobré. Navíc na tento výlet nikdy nezapomenu!" usmála se na mě Jeife. "Nápodobně" řekla Liška otráveně a pohladila si hlavu. "Ale no tak, Liško. Tohle má být dobrý zážitek!" připoměla jsem kamarádce fakt. "Možná tak pro mě, ale pro mou hlavu určitě ne." zasmála se nakonec Liška. "Vždyť bylo moc pěkné, co jsi včera večer předvedla!" poplácala ji Jeife po zádech. Liška se nakonec jen začervenala.
Po delší době chůze se nakoec zastavila i Jeife. "Hele, tohle už je fakt divný" jdeme pomalu dvě hodiny a potůček ani neslyšíme! Navíc je tady tahle divná jeskyně!" namítla teď i ona. "Jeskyně?" namítla Liška se znepokojením. "Tohle místo znám moc dobře, ale jeskyni jsem tady ještě neviděla" zahleděla se na skalní puklinu. "Mám takový pocit, že jsme se ztratili! vyhrkla jsem.
Obraz je tištěný na plátno,, šedá, černá

Halloweenský speciál 6 díl

4. prosince 2013 v 15:54 | Grace
Otřela jsem si oči a uviděla Grace, jak drží v ruce tykev s čarodejnickou čepicí. Grace, a Jeife se začali hlasitě smát. Byla jsem zmatená.
"Počkej! Teď už můžu vyprávět zase já! " zarazila jsem Bebe uprostřed příběhu. "No dobře, no dobře" odpověděla mi Bebe projistotu.Tak já tedy pokračuji.

Na zděšený výraz ve tváři Bebe, Naty a Wolke nikdy nezapomenu. Seděly tam omámené, stejně jako Liška, která stále ležela obličejem dolů. "Já věděla, že je to jen překvapení!" zvolala radostně Naty. "Proč ještě nevstala?" zeptala se nedůvěřivě Bebe. Já se podívala po Jeife, protože tuhle část plánu jsem ještě neznala. Jeife vytáhla injekční stříkačku a odpověděla jí "Tohle je prostě koňská dávka anestetik!". Bebe jen přikývla a smutně se podívala na Lišku. "Ten přízrak jsem zahrála dobře, co?" musela jsem se pochlubit."Proč to ale děláte?!" nahněvala se na nás Wolke. Nebyla z ničeho moc šťastná a konečně se jí podařilo názor vyjádřit. "Museli jsme se pomstít, ne?" ušklíbla se Aša. Naty, Bebe a Wolke se na nás zamračily. N to se naše trojka pachatelů začala smát. "Ty Vaše obličeje byly k nezaplacení!" vyprskla Jeife.
"Kolik je vůbec hodin?" odbočila jsem od tématu. "Bude čtvrt na jednu" ukázala Wolke na hodiny. "To abychom šli spát,ne?" řekla nyní již vážne Jeife. Všichni přikývli. Každý byl už určitě unavený, protože to byl velice namáhavý den. Jeife a Aša zvedly Lišku a opatrně s ní vyšli po schodech.

"Co to plácaš Grace?" vyjela na mě Naty. "Vždyť jí o každý schod praštily hlavou!" zlobila se. "Hele, teď vyprávím já!" zasmála jsem se její námitce proti mému příběhu. Dále i ignorovala a žačala znovu povídat.

Každý je následoval. Ocitli jsme se v přetopené místnosti s pěkně ustlanými postelemi. "Povedlo se ti to" pochválila Aša Lišku. Na naše podezíravé pohledy odpověděla "I mrtvý si zaslouží pochvalu". Já jí na to jen nechápavě přikývla a dál si prohlížela postele. Jejich povlečení bylo sladěno do modrých kytiček a v polovině polštářů bylo určitě pravé peří. Naty okamžitě skočila na jednu z nich a zlomyslně zvolala "Tahle je moje!" Pak vypukla velká bitva. Polštáře létali vzduchem a majitelé nebohých postelí se rychle měnili. Pokojem zněl smích i pár vtipně myšlených nadávek, avšak nechybělo ani dunění dopadajících polštářů a umělí péřový sníh.
Ještě chvíli trvalo, než každý našel svoji postel. Nakonec zbyla jen Wolke a Bebe, které se hádali o to, kdo půjde na to nejhorší lůžko."Běž tam ty, já jsem na ni moc těžká!" šťouchla Bebe do Wolke. "Ale tohle je speciální postel a moje muší váha by na ní nebyla moc dobrá" snažila se Wolke Bebe přesvědčit. Najednou do všeho zasáhla Aša "Myslím, že je tu někdo, komu to vadit nebude" ušklíbla se a odtáhla Lišku na tvrdé dřevěné lůžko. "To bylo jednoduché" konstatovala Bebe a sedla si na zbylou "lepší" postel.
"Jsme připraveni je spánku? Zhasínám!" varovala jsem je a cvakla vypínačem. Udělala se velká tma a bylo slišet jen tlumené oddechování. "Dobrou noc, holky", "Dobrou" opětovali mi pozdrav. Bylo slyšet ještě něčí šeptání, vždyť i já jsem si potichu povídala s Jeife, která ležela vedle mě. Někdo ale okamžitě usnul, například Bebe a Wolke, které toho měli přes den opravdu moc. Nakonec i já Jeife, Aša a Naty jsme usnuly.Celou noc jsem pak klidně prospala.

"Áááááááááh!" Ráno mě probudil mohutný výkřik. Když si protřela oči a pořádně zaostřila, nestačila jsem se divit všem těm věcím.

Halloweenský speciál - 5 díl

18. listopadu 2013 v 21:17 | Grace
Takže, zase o jeden den spožděný Halloweenský speciál. Doufám, že se Vám to bude líbit. Des mám trochu času, takže zkusím delší příběh. No, uvidím jak mi to půjde!

"Mám strach" vyjekla Wolke.Všichni se na ni podívali, takže Wolke trochu zrudla. Nechtěla, aby si někdo myslel, že je zbabělá, jenže každý se zřejmě trošku bál. Když se zraky přítomných opět stočili k oknu, už tam nic nebylo. Jen stromy se kývaly ve větru a listy se lepily na okno."Co to bylo?" řekla Liška klidně, ale zároveň trochu strašidelně. Naty se zasmála. Já se podívala na hodiny a hrůzou se mi srdce vyhouplo až málem do žaludku."Lidi, je půlnoc"vykoktala jsem na ně opatrně. Každý však nesdílel moje obavy. Liška s Naty si vyměnily jen významné pohledy. "Z nadpřirozených věcí se nedělá sranda!" vykoktala Wolke. Naty se opět zasmála, ale já soucítila s Wolke. "Ona má pravdu, s takovými věcmi není žádná hračka!" snažila jsem se zastat kamarádky. " Jak ale víš, že to bylo něco nenormálního?" oponovala mi opatrně Liška. "Mohl to být jen odrat na okně z televize" řekla klidně Naty. "Jenže to viděl každý!" vyhrkla Wolke. "Vrátí se to, uvidíš! Jen si nás to obhlíželo!" říkala jsem jim. "Možná mi teď nevěříte, ale vzpomeň si na má slova, až ti bude chybět polovina hlavy!" dodala k tomu ještě Wolke. " Já s tím mám nemilé zkušenosti a snažím se Vám jen pomoci" chtěla jsem smířit obě strany. "Tak zkušenosti, jo? A jaký proboha!" vykřikla Naty naštvaně."Hele, hele mír!" řekla Liška. Všichni ji poslechli dopuntíku. V místnosti se rozhostilo ticho. Všichni hleděli směrem k oknu, ale nebezpečí přicházelo odjinud. Uslyšela jsem vrzání kliky a skřípání dveří. Podlaha však byla úplně tichá, přitom pod každým vrzala. "Možná to nevešlo dovnitř" snažila se nás uklidnit Naty. Venku zavál prudký poryv větru a na okno se přilepilo pár další navlhlých listů. Vše bylo velice tajemné, tajemné jako jemná lesní mlha za půlnočního úplňku na svátek Všech svatých. Ve vzduchu visel strach, ten strach potřeboval odvážnou duši. Někoho, který by sesbíral síly podívat se pravdě do očí. Jenže takových lidí není mnoho a zrovna v téhle místnosti se nesešli ty pravé duše na hrdinské činy. Avšak někdo se přece jen odvážil se nestrachovat o sebe, ale i o ty ostatní. "Co asi dělá Aša, Jeife a Grace v tom lese? Co když je už nikdy neuvidíme! Je to moje vina" zabědovala Liška tak vážně, že by jí to věřil i ten, pro koho jsou nadpřirozené síly hračky malých dětí. "Vůbec se mi to nechce líbit.Příliš dlouho se to neozvalo.Co to asi dělá?" schoulila se Naty na sedačku. Minula minuta po půlnoci, avšak přízrak nebyl pryč. Dal se znát hned, co Naty vyřčela svouji obavu. Ve dveřích se objevil onen samí duch, co se zjevil před chvílí v okně. Avšak v pravé ruce držel sekeru a v levé něco, na čem byl naražený čarodejnický klobouk. Bylo to červené a nikomu netrvalou dlouho si domyslet, že stejný klobou měla na sobě ještě před dvěma hodinkami Grace. "Ty Bebe, myslíš, že to zabilo Grace?" zeptala se mne opatrně Liška. Já se zmohla jen na ubohé polohlasé "vypadá to tak." Přízrak se začal hluboce smát.Každý snad zná ten temný a zlověstný smích z pohádek i hororů. Liška se napřímila se slovy "Já nikdy moc odvážná nebývám, ale můžu ti něco říct ty..ty temný přízraku! Můžu za to, že sis vzal mou kamarádku Grace, tak si vezmi i mě!" Zřejmě jí trvalo dlouho si vymyslet tato slova, protože byla řečena ladně a beze strachu.
"Liško!" vykřikla zoufale Naty ve snaze rozmluvit Lišce tak odvážný čin. Jenže tím jen přízrak popudila k radosti. Začalo se to smát a v ruce zvedalo svoji sekyrku. Byl slyšet jen šustot kápí toho přízraku a Liščino těžké oddechování. Tiše se to připlížilo k té zoufalé a odvážné duši a zvedlo nástroj ještě výše, aby to mohlo udeřit smrtelnou ránu. Vše bylo připraveno na dokonalý vražedný čin. Všechno až na oběť. Liška zřejmě pořád doufala, že se něco stane, že z rohu vykouknou její přátelé a vykřiknou "překvapení!". Pořád nevěřila, že takové síly existují, ale byla donucena tomu věřit. Hold temné okamžiky si žádají hrdinské činy a pro ty je potřeba odvážného srdce. Liška se připravila na svou poslední chvíli. Bylo vidět, jak vyrovnaně a smířeně zavírá oči. Konečně byla připravena i ona, tato tak milá osoba se rozloučila se životem. Sekyra se začala souvat dolů v ďábelském smíchu onoho divného tvora. Já si přikryla oči rukama, abych se nemusela dívat na Liščinu smrt. Uslyšela jsem Liščin pronikavý výkřik a dopadlo na mě cosi lepkavého. V duchu jsem byla smířena s tím, že je to krev Liščina. Po tak strašném činu se rozhostilo se ticho. Koutkem jsem se podívala na Wolke a Naty, které měli také zavřené oči. Já neměla odvahu podívat se před sebe. Tento čin mě poznamená navždy, nikdy nezapomenu! pomyslela jsem si a z mého oka se vykoulela slza. A pak jsem najednou uslyšela slova mě povědomá. Tento hlas mi někoho připomínal, ale byl jiný, než jak jsem si ho vybavovala. Nemohla si vzpomenout, komu patřil. Bylo to jiné, ne srandovní a posměšné, ale smutné a vyrovnané.

" Byl temný večer 1 listopad,
Liščiné smrti čas.
Posměšek a potom pád,
který života jejího změnil ráz.

Hrdinský čin a víc už nic,
pikat za svůj hřích musí.
Už nemůže být něco víc,
však po smrti toho ještě zkusí.

Tak zpívám ti tento rekviem,
ať na pohřeb ti pozdě nepřijdem.
Sbohem Liško má,
kamarádko a útěcho jediná!

Podívala jsem se před sebe, kde skutečně leželo Liščino tělo. Na zádech s černým stínem u nohou. Před ní stála Aša a Jeife v černých šatech. Byly to ony, kdo vyzpívaly církevní melodií vymyšlenou píseň. Tento okamžik mě nadosmrti poznamenal. Něco tak smutného a dojemného jsem nikdy neviděla. Kolem byli kapky něčeho, na co jsem moc dobře neviděla. Naty a Wolke se již také dívaly se slzami v očích. Najednou se rozsvítilo a celá událost se odhalila v pravém světle.

Halloweenský speciál 4 díl

11. listopadu 2013 v 18:46 | Grace
Ahojky!
Píšu trochu opožděný a kratší Halloweenský speciál. Je mi to moc líto, doufám, že příští týden to bude již lepší;)

Aša se udýchaně zastavila.Sehla se v kolenou a těžce oddechovala.Já jsem také sotva popadala dech a myslím, že Jeife na tom byla stejně."Co budeme dělat?" zeptala jsem se nechápavě. Aša mi na to okamžitě odpověděla. "Tohle jim nedarujeme! Nemůžem si to nechat líbit a jí vím, jak jim to oplatíme." "Co budeme dělat?" zeptala se nedůvěřivě Jeife. Aša na ni významně pohlédla a já jen mlčky přihlížela. V tváři Jeife se objevil krutý úsměv. "Uhm, sorry holky, ale nějak jsem Vás nepochopila" řekla jsem jim konečně pravdu. Jeife už jen řekla:" Bude to takhle....."

"Počkej!" přerušila Bebe moje vyprávění." Na co?" zatvářila jsem se na ni nevrle. "Ty přece neznáš celou pravdu!Nevíš co bylo v chatě!" Najednou mi to docvaklo.Do teď nevím, co se stalo v chatě za dobu naší nepřítomnosti. My jsme jim řekli, jak to bylo tehdy v lese, ale ony se na otázky o chatě jen potutelně usmívaly. "Je čas dozvědět se pravdu!" řekla jsem konečně." Tak tedy budu vyprávět já", řekla Bebe.

Wolke se posadila na židli, kde předtím seděla Grace. Já jsem se pustila do pizzy." Konečně je tu klid, co?" řekla nám všem Liška." No, trochu mi tu chybí Ašiny narážky" odpověděla jim na to Naty potichu. Nikdo jí raději neodpověděl a všichni žvýkaly pizzu.Dokonce i Liška, která už svoje špagety dojedla." Ještě jim ukážeme, že si z nás nemají dělat srandu" vstala najednou Wolke. "Bude to tu pořádná zábava, protože jsem donesla tenhle horor! Pustíme si ho jen my, a těm druhým to neukážeme!" Liška se na ni překvapeně podívala."Tohle bych do Tebe neřekla, ale je to moc dobrý nápad! Televize je ve vedlejším pokoji, myslím, že je tam dokonce DVD přehrávač." řekla nakonec s nadšením Liška. A televize tam opravdu byla. Sice ne žádná kvalitní plazmovka, ale na promítnutí hororu to stačilo. Všichni se usadili pohodlně na jeden gauč.Bylo tam sice trochu těsno, ale myslím, že při hororu to nikomu nevadí. V televizi se začali promítat počáteční titulky.Já jsem ještě doběhla zhasnout, aby byla lepší atmosféra.Naty také ještě vstala, odběhla někam do ústraní a vrátila se s chipsy.Konečně všichni seděli na svých místech.
Horor byl asi v půlce. Atmosféra v místnosti byla tichá, jen v televizi šuměl vítr.Všichni byli strašně napjatí, jak to dopadne.Náhle se v televizi zjevil duch. Wolke vyjekla. "Tohle mělo být strašidelné?" zeptala se udiveně Naty. " Ne, jen nevím o tom, že by venku byla bouřka." odpověděla znepokojená Naty." Co to plácáš...?" chystala jsem se říci, ale uviděla jsem to taky. Za oknem se blýsklo.Bylo to divné, svítil totiž měsíc. Začínám se bát, řekla Naty. Najednou se ozvala rána, jako když někdo chodí kámen do okna. Srdce jsem měla až v krku, a Liška se ke mě silně tiskla. Venku se mihl černý stín a před oknem se zjevil svítící duch. ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ, vyjekly jsme sborově.

Halloweenský speciál 3 díl

4. listopadu 2013 v 20:52 | Grace
Trochu kratší díl dlouho očekávaného HS, enjoy it!

Vyšla jsem ze záchoda a předvedla se v kostýmu čarodejnice.Ukázala jsem holkám dlouhou sukni a čarodejnickou hůlku.A také svůj úsměv ke kostýmu neměl chybět. " Wow, krása!" řekla Bebe. "Tvůj bude také moc pěkný" řekla jsem také a ukázala na tašku s kostýmem upíra. " Já půjdu za holkama" pověděla jsem vesele Wolke, Naty a Bebe. "Klidně" odpověděla mi na to Naty (nehodlám mluvit Slovensky:D ). Dále tedy své kroky směřuji k obývacímu pokoji.Vidím Lišku, která společně s Jeife a Ašou žvýkají pizzu. Liška ale jedla něco, co přípomínalo špagety. Přiseldla jsem si opatrně k nim a optala se,"Uhm, Liško? Prosímtě,co to má být, boloňská kaše?" Liška se na mě zamračila a opatrně řekla, "No, špagety to asi nepřipomíná, ale nic lepšího se mi tady na tom starém sporáku nepovedlo. Zítra to bude k obědu!" Mezitím přišly do obývacího pokoje holky v kostýmech.Bebe na sobě měla bílé líčidlo a velké upírské zuby, které doplňoval černý plášť. Wolke byla oblečená jk jinak, než v kostýmu vlka. Naty byla celá zelená a měla na sobě potrhané šaty.Bebe se taktéž podívala na špagety a řekla "To asi nechutná moc dobře, co to je?" "Tvůj oběd!" odpověděla Aša rychleji, než to stačila Liška. Jeife konečně také promluvila " Tohle si zaslouží potlesk a famfáru! Povedené jídlo!" zašklebila se. "Tak rychle, nějakou písničku!" ušklíbla se posměvačně Naty. " Wolke se zasmála, ale okamžitě zmlka. Kdosy začal falešně zpívat:
"Běží Liška k tááboru,
neviděla záávoru!
Jede rychlík z Opavy,
Liška běží bez hlavy!"
Byla jsem to já.Tuhle písničku jsem slyšela ve škole od Nelči a já neváhala ji zopakovat.Všichni se začali smát, všichni až na Lišku. Ta vstala od stolu a zahleděla se na mě přísným výrezem. Připoměla mi učitelku chemie, která se zlobí nad tím, že mi sýra sežehla sešit. " A sakra" dořekla to za mě Aša. " Ven, Grace!" řekla hlasitě. " Ty taky Ašo!" podívala se na Taťku šmoulu.Wolke se tvářila překvapeně a Naty se potutelně usmívala." Já bych to udělala, má ještě tvrdou perníkovou buchtu!" ušklíbla se Jeife. " To by stačilo!" řekla Liška a s těmito slovy se vydala do kuchyně. "Uhm, myslíš, že jí to přejde?" podívala jsem se na Ašu s otázkou v očích a otočila se zády ke kuchyni."Au!" vykřikla Aša, "AU" zaůpěla Jeife. Tázavě jsem se na ně podívala. V tu chvíli mi na zádech přistálo něco měkého a slizkého. "Au!" následoval i můj výkřik. " "Zdrhéééj!!" vykřikla Aša. Nikdo z naší trojice se moc nerozmýšlel. Utíkali jsme dveřmi ven. Ještě jsem slyšela Bebe jak říká " Ty tady dlouho neuvidíme" a Naty jak dodává " Rajčata vždy zaberou".Také jsem byla ještě slyšet poslední zbytky smíchu Wolke a Lišky.Potom už jsme byli moc daleko. Aša zamířila nahoru cestou, kterou jsme přijeli. V sukni se běželo težce a navíc bayla v lese velká mlha, která byla velice strašidelná.Nikdo neviděl na cestu a občas bylo slyšet tlumené sténání Jeife nebo Aši. I já jsem párkrát zakopla o černou sukni. Asi po deseti minutách běhu jsme zastavili. " Coteď?" vyřkla Jeife svoji otázku doprázdna.

Halloweenský speciál -2. díl

13. října 2013 v 20:52 | Grace
Auta se pomalu blížila.Jejich světla ozařovala cestu v mlze a já bezmyšlenkovitě začala mávat.Nyní již byli jasné jejich obrysy.Prví auto byla modrá Škodovka, ve kterém určitě jela Bebe.Kdo byl v druhém se ukázalo také,mělo slovenskou dopravní značku,takže to nemohl být nikdo jiný než Naty.Auta zastavila,otevřely se dveře a z nich vystoupily osoby přesně podle mého očekávání.Bebe se ohlédla, aby se podívala kdo přijel v autu za ní.Pak mě obě uviděli.Zamířili ke mě,abychom se mohli pozdravit."Kdo jsi?" zamířila svoji otázku směrem k Naty."To je Naty",řekla jsem místo ní."Jak proboha znáš moji přezdívku?" "Uhm,tušení" odpověděla jsem opatrně."Takže, Naty a Bebe.Vítejte na naší chatě.Půjdeme dovnitř a podíváme se,co dělají Jeife a Liška,Aša ještě nedorazila".Vydali jsme se plouživým krokem k chatě a já pozorovala holky, které si nesly také krabice s kostými a modely."Otevřela jsem holkám dveře,ale místo chodby v nich stál taťka šmloula.Strašidelný taťka šmoula, který si zapoměl zapnout poklopec a kouká mu modrásek.Naty a Bebe začali okamžitě ječet a já se smála.Ašo? Co tady děláš? "Přijela jsem s Liškou.Chystala jsem si ale postel, a tak si mě nikdo nevšml." vysvětlila mi Aša"Proč ses nelekla, je na mě něco směšného?"otázala se mě."Já jsem si tak trochu zvykla, to holky začali jančit" odpověděla jsem jí."Nemohli bychom jít donitř, je tu mokro a zima"prosila Naty.Aša uvolnila vstup do chaty a holkám se poprvé ukázala chodba s dýní."Bojíš se?" přečetla nahlas Bebe."Tak trochu" odpověděla nahlas Naty."To bych neříkala,počkej na..."nedořekla jsem a liška vykoukla z kuchyně.
"Áááááááá",ječela Naty.Bebe si zakrývala oči a já se v klidu vyrovnávala s tím, že se budu muset přestat tolik bát, pokud budu chtít přežít tento víkend."Co je? Proč každý kdo mě poprvé uvidí zaječí?Vy, Grace, Jeife, dokonce i Aša!Co je se mnou? Jsem špatně přejetá? otázala se Liška opatrně."Uhm, ne.Tvé pneumatiky jsou v pořádku" odpověděla jsem jí sarkasticky.Se smíchem jsme vešli do obývacího pokoje."Ty ses jí také lekla Ašo?"zeptala se Bebe."No,měla jsi ji vidět na ulici.Když přecházela silnici tak.." "No tak jsem spadla,no!Ten kostým je moc velký!"přerušila ji Liška.Aša ale pokračovala dál:"Vypadalo to reálně.Nebyla jsem jediná, kdo se bál o její zdraví",konstatovala smutně. Místnost se rozezněla smíchem a bylo vidět, že všichni se opravdu baví.Na stole přibyly koně,dýně a jídlo."Tady jsem vám koupila večeři"ukázala pyšně Jeife na pizzu."Tyhle jsou vegetariánské a pro případ jsem koupila i jednu s masem.Aša se usadila k pizze a pustila se do jídla."Tak my si půjdem navléct kostýmy, připadám si mezi Vámi jako nahá"navrhla jsem a podívala se po Bebe a Naty."Jo, půjdeme"přikývli."Záchod je támhle",řekla spiklenecky Aša. "Já tam budu první!" zvolala jsem a utíkala k záchodu.Naty se vydala za mnou,Bebe jen šla s kostýmem a spiklenecky mě pozorovala.Zabouchla jsem za sebou dveře a navlékla si kostým čarodejnice.Škoda,ducha v obchodě neměli,pomyslela jsem si.

JÁ!:D

Halloweenský speciál-1 díl

6. října 2013 v 13:47 | Grace
To minulé byl jen prolog,těď to opravdu začíná:)

ÚVOD - DALŠÍ DÍL

Chata stála v údolí,kde byla na konci listopadu již pořádná zima.Naše auto tam drkotalo velmi dlouho a já otce pobízela k rychlejší jízdě.Konečně bylo místo vidět,chata v mlze,před kterou stálo pár pohasínajících dýní,které tam zřejmě den předem přichystala Liška.Skřípění brzd našeho postaršího vozu oznámilo začátek víkendu,na který jsem se tak moc těšila!Z kufru jsem vyndala krabici s modely a prostěradlo s dírou na oči,které představovalo můj kostým.Vykročila jsem v před a chtěla otevřít branku k zahradě,která ale jaksi upadla.Moje mysl to ignorovala a já odemčela dveře . Ocitla jsem se v místnosti,která zřejmě představovala chodbu.Stál tam stolek s Halloweenskou dýní a nápisem "Bojíš se?".V duchu jsem odpověděla "ne" a šla dál.Nebylo se čeho bát,protože všude bylo světlo.Ale najednou se z vedlejší místnosti vynořilo cosi bílého.
"Ááááááááá , přejetá mrtvola!"zaječela jsem a upustila krabici s modely.Stála tam nehnutě a zírala upřeně na mne.Mělo to na zádech stopu pneumatik.Znenadání to promluvilo," Co blbeš!?" Po těchto slovech jsem v kostýmu poznala přejetou Lišku polární,což byl jednoznačně převlek Lišky. "Uhm,ahoj,moje přezdívka je Grace." "Tak ahoj Grace",odvětila mi přejetá Liška."Trochu jsem se tě lekla,víš",řekla jsem jí na vysvětlenou a sehla se pro krabici s modely,které byly naštěstí dobře zabalené,a tak se jim nic zlého nestalo."Pojď dál!" řekla Liška nesměle.Já ji opatrně následovala.Dovedla mě do honosnější místnosti,uprostřed které stál stůl s různými dobrotami a mimochodem i další dýní."Sem si odlož modely a až přijdou všichni,ukážu vám,kde budeme spát"přerušila Liška hrobové ticho.
!Bum,bum,bum! to někdo další klepal na dveře chaty,která neměla zvonek.Běžela jsem otevřít dveře,za kterými se zjevila krvavá zdravotní sestra.Tentokrát už jsem se nenechala vyděsit a normálním tónem řekla "Ahoj Jeife!" "Ahoj,ehm...." Grace, dopověděla jsem za ni."Běž dál,Liška ti vše ukáže"po mých slovech Jeife zmizela v chatě a já si všimla,že táta tu pořád ještě stojí a drží v ruce mou tašku s oblečením.Já doběhla k autu a vzala si ji od něj a řekla mu,že už může jet.Pomalu začínalo pršet a tma byla čím dál větší.Naše společnost očekávala příjezd ještě tří lidí.Bylo slyšet,že nejsou daleko.Burácení mototů bylo čím dál hlasitější a nakonec se z lesa vynořily dvě auta a v nich dva další členové, kteří se určitě těšili přinejmenším tak,jako já!

Jeife:D

Halloweenský speciál - úvod

5. října 2013 v 13:07 | Grace
Jen abyste ten úvod pochopili,můžu říci,že by ještě měl být silvestrovský speciál a mnohé další!

Zazvonil zvonek a já rychle běžela otevřít.Když jsem otevřela,uviděla jsem Bebe a Jeife.Bebe byla udýchaná, ale na její tváři zářil úsměv.Přivítala jsem je poněkud nevrlým pohledem a slovy "Jdete poslední!"."Omlouváme se",řekla Jeife za obě. "No,nevadí,tak pojďte dál!Sem si dejte boty a následujte mě po schodech". Obě učinily podle mích slov a my začali stoupat po schodech.Z obývacího pokoje sem doléhal hluk, to u nás bylo normální, ale stačilo otevřít dveře a před očima se mi vyobrazil výjev naprosté zkázy.Naty stála na stole a po zemi byly kousky dortu."Co se tady sakra..." nestačila jsem domluvit,protože liška začala s vysvětlováním."No,my mysleli ,že by se ti líbila dortová bitva,ale začali jsme bez tebe a.."opět jsem ji přerušila "To jste si mysleli špatně,zkazili jste mi celé narozeniny!" Začala jsem se naštvaně rozhlížet po místnosti. Aša,liška aWolke seděli u stolu a Naty se k nim už také přidala.Pomalu mne začal přecházet vztek a tak jsem si sedla ke stolu a přizvala i Bebe a Jeife."My že jsme ti zničili narozeniny?"přerušila ticho Bebe."Ty si nevzpomínáš jak jsme se setkali poprvé?" "Jasně že jo!Kdo by mohl zapomenout"! odvětila jsem jí okamžitě,aby nebyla ani chvíli na pochybách. "Byl to Halloween roku 2013 a naše chata stála v listnatém lese,ve kterém bylo večer tolik mlhy...." začala jsem vyprávět.
 
 

Reklama