close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

rančerka Grace

28. února 2014 v 16:01 | Grace | 

Grace..
Grace je tu mezi vámi dva roky. Dva dlouhé roky. Možná vám to přijde jako málo, ano, ale kdo ví? Já si třeba vzpomínám na jen na hrstku lidí, kteří jsou aktivně na blogu dva roky. Heh, já navíc komentovala ještě, když jsem neměla blog. Dva roky jsou neuvěřitelně dlouhá doba, i když se to tak možná nezdá. V životě člověka je to dlouhá doba, protože náš život je krátký a my tu budeme jen jednou. Ale ty dva roky, které jsem mezi vámi prožila byly úžasné a jí nikdy nebudu litovat toho, je jsem to udělala. Blog a celá tato komunita je úžasná věc, nevím, co bych dělala ve svém volném čase, kdyby nebylo tohohle světa. Světa, kde by každý měl být sám sebou. Bez přetvářky. Sběratelství jsem zasvětila tolik chvílí mého krátkého života, ale rozhodně nemohu říci, že by ty chvíle byly promarněné. Děkuji, opravdu moc vám za vše děkuji.
Strávili jste tu se mnou už hodně chvilek svých i mého života, tolik chvilek, že by se z něho dal složit neuvěřitelný příběh.

Je ale na každém, aby posoudil, jestli jsem tu dlouho. Můžete si ale být jistí, že ať jsem du dlouhou nebo krátkou dobu, za ten čas se mi to všechno tady stačilo dostat do srdce a já vás mám ráda. To vy děláte tento úžasný malý svět takovým, jakým je. Doufám, že s tím nikdy nepřestanete. Že sem se stekným nadšením budete chodit ještě hodně dlouho, prosím...

Za tohle všechno vám moc děkuji. Děkuji vám za úžasné chvíle, za pomoc a podporu ve slabých chvílích mého života. A prosím, slibte mi, že až odejdu, nebudu nikomu chybět a vše tu půjde jako dřív. Já jsem jen malá nedůležitá osůbka, takže můj odchod berte jako kdyby se nic nestalo. Heh, mluvím tu o konci? Ne, zatím nehodlám končit, ale nebudeme si tu nic nalhávat. Jednou všechno krásné skončí a mě tu nic držet nebude. Nic nepotrvá věčně a brzy se najde někdo, kdo mé místo nahradí;)

Také jste mě naučily být jiným člověkem. Za tu možná krátkou dobu co tu jsem, se moje já totiž neuvěřitelně změnilo. Člověk to může poznat i podle článků, ale myslím, že hlavní změnu pocítili lidi v mém okolí kteří ani nevědí, co to obnáší sbírat. Je to škoda, protože sběratelství mě naučilo být o něco lepším člověkem (i když jem pořád zlá mrcha:D) a mít úctu k někomu, nebo něčemu, co potřebuje pomoc. Ach, to je to hlavní- sběratelství naučí zastávat se těch slabších, protože sami rančerky bývají dost často terčem posměchu. Pak už pro nás není těžké vžít se do role toho druhého. Sběratelství je lék pro nemocné lidi, lidi kteří jsou zaslepení tím, co je pro důležité jen pro ně. Neohlíží se na zájmy jiných, ale blog a sbírání tomu dokáže naučit, protože tady si vzájemně pomáháme. Každý komentář potěší a zahřeje u srdce, zvlášť když je do něj zahrnuta pochvala. Stačí jeden komentář, a člověk rázem udělá někomu radost. Zajímá se o věci těch druhých, už není sobec a po rančerském "kurzu" už jím nikdy nebude.
Možná nejsem dokonalý člověk, to také nikdy nebudu. Ale sběratelství mi pomohlo, vy jste mi pomohly, stát se o hodně lepším člověkem.

Byla jsem svědkem hodně začínajících blogů, a hodně konců. Hodně smutných večerů nad odchodem milovaných sběratelek z našich životů. Avšak když si někdo založí blog už to nikdy nevrátí nazpět. Rančerka která končí je úplně jiný člověk. Sami jste toho svědkem, stačí se trošku zamyslet. Podívejte se jen na svoje první články, na to, jaké byly. Zavzpomínejte si a poznáte, že alespoň v něčem má tahle Grace pravdu.

To, že jste jednoho krásného dne vkročily na blog už nevrátíte. Navždy to zůstane ve vašich životech, vašich srdcích. Sběratelkou se člověk narodí, sběratelkou člověk i zemře. Říkejte si co chcete, ale jednou v svém životě si vzpomenete na mládí plné radosti nad novými koňmi, úspěchů na Live Schows i na pár svých vítězných fotosoutěží.
A už vůbec nikdo nemůže zapomenout jméno svého ranče a svoje jméno. Rančerské jméno. Nebojte, ujišťuji vás, že
nikdy nezapomenu na to, že jste mi říkali Grace...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 liška liška | Web | 28. února 2014 v 18:03 | Reagovat

Na začátek musím říci, že jsi to krásně napsala, to bezpochyby. A pravdivě. (A k tomu jsi dala úžasnou kladbu :))

Dva roky jsou poměrně dlouhá doba, jen co máš pravdu. Kor v našem dospívajícím/životě náctiletých je to vážně skok. Kolik věcí se může stát ze vteřiny na vteřinu... co teprve za ty 2 roky.
Trošku jsem se lekla, jak jsi začala psát o tom konci, ještěže se nechystáš odcházet.
A popravdě, nikdy jsem se nenaučila na tyto dojemné věci nic psát. Prostě to neumím.
Jen s jendou částí článku bych nesouhlasila. S tím, že nikdo ze sběratelek již pak není sobecký atd, atd. Řekla bych, že se i v této komunitě, jako všude, najdou lidé, kteří o sobě mají malinko lepší mínění a baví je tak nevinně šťourat do ostatních. Nejspíš do nich i chvílemi patřím já, ale pár lidí, kteří si myslí, že jsou na té pomyslné špici této komunity... těchto pár lidí tady vážně je :). Bylo a vždycky bude.
Je pravda, že sběratelství, rancherství a vše okolo je něco vyjímečného. Člověk zde prožije minimálně ty "nejdůležitější" roky života a pravda, změní ho to. Naučí se vážit sám sebe v jistém ohledu, nepovyšovat se, neodsuzovat a nedívat se na ostatní skrz prsty. Změníme se, to jistě, především po chvíli sbírání asi bdue naše peněženka lehčí, ta tu změnu pocítí nejvíce :D. Ale ne, máš pravdu.
Ač se tato komunita již tolikrát změnila, přešla hádky, sálodlouhé usmiřování, zatím toho přežila vcelku dost. A jistě ještě bdue pokračovat dlouho. Ať již s námi, či bez nás.

2 Naty Naty | E-mail | Web | 28. února 2014 v 18:09 | Reagovat

Krásny článok! Úplne ma dostal... tie krásne slová a zbereteľstvu o tejto skvelej komunite. Trochu som sa zľakla, že je to článok na rozlúčku... ale našťastie ešte nekončíš. Máš pravdu 2 roky je dlhá doba. Dúfam, že aj ja tu budem tak dlho a tiež, že spoznám viac takých rančeriek ako si ty. Nikdy neľutujem toho, že som si založila blog. A som sťastná aj za tých pár mesiacov čo som tu medzi vami. Keď si spomeniem ako som si vždy myslela, že som sama. Jedno dievča, ktoré zbiera a do tohoto sveta nezapadá. Nikdy som nikde nezapadla... všade to skončilo iba posmechom a šikanovaním až kým som nenarazila na tútu skvelú komunitu, kde viem, že niesom sama.

3 Grace Grace | Web | 28. února 2014 v 18:54 | Reagovat

[1]: Pravda, někdo jiný najde.. ale co víš, možná byl ve skutečnosti horší.

4 Yasmin Yasmin | Web | 1. března 2014 v 10:26 | Reagovat

[1]:

[2]: Naprosto souhlasím. Holky to vyjádřily za mě ... :)

5 ZmrzlA ZmrzlA | 1. března 2014 v 13:56 | Reagovat

[1]: presne tak ako vraví liška :) Krásne napísaní článok

6 miskaa13 miskaa13 | Web | 1. března 2014 v 17:52 | Reagovat

No já tuhle komunitu miluji naplňuje mě to! A změnila jsem se to vidím na tom blogu..Možná dospěla a potvrzuje se ,že jsem sběratelka...Sbirala jsem toho víc ,třeba známky a ubrousky..Jen to nebylo ono, ke koníkům tíhnu víc!!!!! :-D Mám spoustu momentu s nimi...Jak virtualně tak v životě... :-D

7 Leník Leník | Web | 1. března 2014 v 20:34 | Reagovat

Je to krásně napsané, hodně na zamyšlení... Prostě krása!
Velice gratuluji tvému blogu a tobě, že jste tady tak dlouhou dobu! V rančerském světě je to opravdu dlouhá doba. Já tady nejsem ani celý rok, a i tak se mě to tady všechno líbí, jak jsou tady lidi upřímní (aspoň doufám). Je to prostě oddechnutí, od všeho... Ano, terčem posměchu, to jsi přesně vystihla. Všichni si myslí, co to je za blbost sbírat modely... Ale není to blbost, je to záliba! Někdo sbírá známky, ale my holt sbíráme modely.

8 aša aša | Web | 1. března 2014 v 22:40 | Reagovat

Nenacházím slova.. Mám takovou náladu jakou jsi asi měla při psaní tohoto článku, věř že jsem si to přečetla, máš tak nějak pravdu, v něčem mi mluvíš z duše..

9 Garven Garven | Web | 1. března 2014 v 23:15 | Reagovat

To je naprosto... senzačně vypsaný článek! Je to prostě taková další kapitola života, která se prolíná s tou stávající. Nejsem jednou z těch, která by hodila prostě nějakou tu kapitolu za hlavu. Až jednou skončím, bude to dlouho bolet... Je to životní záležitost, nevěřím, že někdo  končící s rančem by si nenechal ani jednoho svého miláčka...

10 Elocin Elocin | Web | 2. března 2014 v 10:11 | Reagovat

pane jo, Grace... Dloouhy ale nadherny clanek. Parada, diky, mam husi kuzi. Obdivuji te pro to, jak takhle mlady clovek dokaze byt tak...vyspely a moudry. Fakt, ze jo. Je pravdou, ze s nekterymi vecmi, co jsi psala, jako treba s tim, jak si tu vsichni pomahame a vse je super, tak uplne nesouhlasim. Vse ma sve minusy a mne se zda, ze ty je tu tak trochu vynechavas. Coz je ale detail, jelikoz to ten zazitek z tohoto clanku nezkazi. Nemohu ti slibit, ze nebudu smutnit, az jednou odejdes. Budu, jsi jedna z nejlepsich, nemilejsich. Vazim si te, takze asi tak. Prosim, zustan co nejdele.

11 Nameless Nameless | E-mail | Web | 2. března 2014 v 13:18 | Reagovat

Eh Grace, úžasně napsaný článek... ani nevím co k tomu říct...
Většinu stejně už holky řekly.... :-D

12 Schleichovka Schleichovka | E-mail | Web | 2. března 2014 v 13:57 | Reagovat

DOKONALE napsaný článek..   ...Achjo, proč je to tak smutné, a přesto hezké, že by se zdálo, že to napsal spisovatel? :D

Máš ve všem pravdu..  rancherství není na dva nebo tři měsíce, je to na celý život.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama