Grace..
Grace je tu mezi vámi dva roky. Dva dlouhé roky. Možná vám to přijde jako málo, ano, ale kdo ví? Já si třeba vzpomínám na jen na hrstku lidí, kteří jsou aktivně na blogu dva roky. Heh, já navíc komentovala ještě, když jsem neměla blog. Dva roky jsou neuvěřitelně dlouhá doba, i když se to tak možná nezdá. V životě člověka je to dlouhá doba, protože náš život je krátký a my tu budeme jen jednou. Ale ty dva roky, které jsem mezi vámi prožila byly úžasné a jí nikdy nebudu litovat toho, je jsem to udělala. Blog a celá tato komunita je úžasná věc, nevím, co bych dělala ve svém volném čase, kdyby nebylo tohohle světa. Světa, kde by každý měl být sám sebou. Bez přetvářky. Sběratelství jsem zasvětila tolik chvílí mého krátkého života, ale rozhodně nemohu říci, že by ty chvíle byly promarněné. Děkuji, opravdu moc vám za vše děkuji.
Strávili jste tu se mnou už hodně chvilek svých i mého života, tolik chvilek, že by se z něho dal složit neuvěřitelný příběh.
Je ale na každém, aby posoudil, jestli jsem tu dlouho. Můžete si ale být jistí, že ať jsem du dlouhou nebo krátkou dobu, za ten čas se mi to všechno tady stačilo dostat do srdce a já vás mám ráda. To vy děláte tento úžasný malý svět takovým, jakým je. Doufám, že s tím nikdy nepřestanete. Že sem se stekným nadšením budete chodit ještě hodně dlouho, prosím...
Za tohle všechno vám moc děkuji. Děkuji vám za úžasné chvíle, za pomoc a podporu ve slabých chvílích mého života. A prosím, slibte mi, že až odejdu, nebudu nikomu chybět a vše tu půjde jako dřív. Já jsem jen malá nedůležitá osůbka, takže můj odchod berte jako kdyby se nic nestalo. Heh, mluvím tu o konci? Ne, zatím nehodlám končit, ale nebudeme si tu nic nalhávat. Jednou všechno krásné skončí a mě tu nic držet nebude. Nic nepotrvá věčně a brzy se najde někdo, kdo mé místo nahradí;)
Také jste mě naučily být jiným člověkem. Za tu možná krátkou dobu co tu jsem, se moje já totiž neuvěřitelně změnilo. Člověk to může poznat i podle článků, ale myslím, že hlavní změnu pocítili lidi v mém okolí kteří ani nevědí, co to obnáší sbírat. Je to škoda, protože sběratelství mě naučilo být o něco lepším člověkem (i když jem pořád zlá mrcha:D) a mít úctu k někomu, nebo něčemu, co potřebuje pomoc. Ach, to je to hlavní- sběratelství naučí zastávat se těch slabších, protože sami rančerky bývají dost často terčem posměchu. Pak už pro nás není těžké vžít se do role toho druhého. Sběratelství je lék pro nemocné lidi, lidi kteří jsou zaslepení tím, co je pro důležité jen pro ně. Neohlíží se na zájmy jiných, ale blog a sbírání tomu dokáže naučit, protože tady si vzájemně pomáháme. Každý komentář potěší a zahřeje u srdce, zvlášť když je do něj zahrnuta pochvala. Stačí jeden komentář, a člověk rázem udělá někomu radost. Zajímá se o věci těch druhých, už není sobec a po rančerském "kurzu" už jím nikdy nebude.
Možná nejsem dokonalý člověk, to také nikdy nebudu. Ale sběratelství mi pomohlo, vy jste mi pomohly, stát se o hodně lepším člověkem.
Byla jsem svědkem hodně začínajících blogů, a hodně konců. Hodně smutných večerů nad odchodem milovaných sběratelek z našich životů. Avšak když si někdo založí blog už to nikdy nevrátí nazpět. Rančerka která končí je úplně jiný člověk. Sami jste toho svědkem, stačí se trošku zamyslet. Podívejte se jen na svoje první články, na to, jaké byly. Zavzpomínejte si a poznáte, že alespoň v něčem má tahle Grace pravdu.
To, že jste jednoho krásného dne vkročily na blog už nevrátíte. Navždy to zůstane ve vašich životech, vašich srdcích. Sběratelkou se člověk narodí, sběratelkou člověk i zemře. Říkejte si co chcete, ale jednou v svém životě si vzpomenete na mládí plné radosti nad novými koňmi, úspěchů na Live Schows i na pár svých vítězných fotosoutěží.
A už vůbec nikdo nemůže zapomenout jméno svého ranče a svoje jméno. Rančerské jméno. Nebojte, ujišťuji vás, že
nikdy nezapomenu na to, že jste mi říkali Grace...


































