Ahoj, lidi.
Před tímto článkem tu byl článek dost krátký. Já za to nemůžu, může za to blog.cz.
Byla to ta poslední kapka, která mě tak naštvala a viděsila, že už to nemůžu dál zvládat. Celý den jsem měla strašně špatnou náladu a snažila jsem se to potlačit tak, aby to nikdo nepoznal. Usmívala jsem se, i když mi tak nebylo.
Možná by mělo větší cenu, Vám povědět celý příběh.Skutečnost o tom, že vše není takové jaké se to zdá.
Přišla jsem na ranč.Byla jsem šťastná a poznávala další a další lidi.Pár z nich pro mě začalo vynikat a stávat se mými oblíbenými a možná dokonce i já jejich.Dá se mluit o jednom konkrétním jméně, které tu pro mě bylo od začátku.Andy, Andy mi vždycky pomohla.Říká Vám to něco? Možná ne, protože tato osoba již zkončila.Já přece jen chodím každý den na její blog a doufám, že tam bude článek s nápisem "Jsem zpět".Najednou každý začal končit, já začala mít problémy, ale snažila jsem se usmívat a sem je netahat. Tohle je totiž svět mích snů a já jej nechci kazit.Měla jsem těch konců pokrk, potom dál dalších věcí a dnes vše vybouchlo v problém, který je pro mne již neřešitelný.Prostě jsem musela smazat všechny svoje fotky, mé vzpomínky, mé diplomky, mé první dessy, pár článků a málem i celý blog. Všechno je háji kurňa všecko!
Můj příběh teď znáte, ještě Vám napíšu můj pocit, který není zrovna kladný.Píšu si s Jeife, která mi ohromě pomáhá a dodává mi naději,za to ji mám ráda.Jenže mi to tak zároveň znejasňuje pocity. Já nevím, proč tady mám být.To je ten pocit, kterého se nejvíc bojím.Pocit, který sráží moji maličkost na poslední příčku důležitosti.Pocit, který Vám zděluji možná naposled.
Pitomej důvod ke konci, co? Jenže Vy su zkuste pochopit moje pocity.Zkuste během minuty ztratit da roky práce, zkuste zjistit jednu pitomou skutečnost, kterou mi jen tak mimochodem mamka řekla, zkuste to a nebude Vám líp.
Vzkaz několika lidem, se kterými se už možná neuvidím:
Jeife - Píšeme si přes Skype, mám tě strašně ráda!Táhni to tu za mne, pokud zkočním a "Nikdy nepřestaň snít!"
Haník-Jsme spolu krátce, ale i za tu dobu ses mi vryla do paměti jako milá osůbka, která mi bude chybět. Máš pěkný blog, dlouhé články. "Doufám, že ti nováčci přijdou!"
Leník- Jak málo nám chybělo, abychom si spolu reálně podali ruce a vyměnili si názory.Ty mi budeš strašně chybět, Tvé krásné článka a vtipy." Ať se máš navždy dobře!"
Hanicka.konicek- Tvé články mi budou chybět.Vždy zábavně a kreativně napsané, krásné vedení blogu, úžasné komentáře, fotky a výrobky! " Zůstaň tu dlouho a věřím, že dokážeš pohnout modelovým světem!"
Elocin - Máš super názory a seš mi tak strašně podobná.Budeš tu jako moje druhé já bdít nad tímto světetm, OK? "Vš bude lepší,uvidíš!"
Samozdřejmě také děkuji úplně všem, které neznám tak dlouho.Děkuji všem, kteří si tento článek přečtou.Děkuji všem, kteří mě povzbudí.Možná, že to tak ani nedopadne, možná tohle bude jen jedna kapitolka mého rančerského života.Já se jen potřebovala vypsat a napsat těm, kteří by po mě zůstaly, kdybych odešla.Nemám chuť si to po sobě číst.Nemám sílu.Omluvte chyby
Ortel je vyřčen, článek je napsán a ve vzduchu vysí moje slova: "Společně postavíme tuto komunitu na nohy, rančerky!"
Lenka(teď ne mou přezdívkou)