13. srpna 2013 v 11:49 | Grace
|
Ani jsem se nezeptala,proč pláče.Chápala jsem to moc dobře.Neřekla jsem nic,jen ji objala a dívala jsem se na slunce.Pomalu mizelo za obzorem a s ním i mámin smutek.Sice již nebrečela,ale ani se neusmívala.Najednou promluvila.Její hlas zněl vyrovnaně a smířlivě,ale přesto v něm byl cítit smutek a chlad."Pojď domů!".Nebyla jsem proti,jen se naposledy ohlédla do stáje,kde Ginger uvolněně chroupala seno.Opřela se do vozíčku a odvezla mámu domů.Mlčky jsem se navečeřela a brzy jsem odešla do postele.Byla teplá noc a vzduch byl těžký,jako před bouřkou.Hlavou se mi honily různé myšlenky a trvalo dlouho,než jsem usnula.Měla jsem bezesnou a klidnou noc.
Probudila jsem se do vlhkého,ale slunečného rána.V noci zřejmě pršelo,pomyslela jsem si.Unaveně jsem vstala a zívla.Nejprve jsem se podívala z okna.Měla jsem pravdu.Na nebi byly roztrhané obláčky-poslední památka na noční déšť.Mám hlad jako vlk! .Došla jsem do kuchyně a ucítila vůni smažené slaniny.Máma seděla u stolu a hleěila na mě.Řekla jsem jen "Ahoj" a přisedla si k ní.Bezmyšlenkovitě jsem se zakousla do slaniny.Máma mi řekla,abych se hodně najedla,když mám dnes ten "velký den".Nebyl to problém.Silně mi kručelo břicho.Zapnula jsem televizi a dívala se na zábavný pořad plný vtipů.Jedině ten mi navodil usměv.Moje nálada byla na bodu mrazu a já byla nervní z následujících závodů.Doslova se mi třásli ruce a v mé hlavě se promítali ty nejhorší myšlenky.
Brzy jsem přišla do stáje.Ginger mne okamžitě poznala a zařehtala na uvítanou.Vzala jsem ji za uzdečku a odvedla k uvazišti. Objala jsem ji kolem krku.Její kaštanová srst voněla senem a hřála.Ještě jsem ji pohladila po hřívě a do ouška ji zašeptala několik slov.Pak jsem jí začala zaplétat hřívu,kartáčovat ji a vyčesat ocas.Klisnička nyní byla vyčesaná a její srst se jen leskla.Závody byli ve stáji,kde byla Ginger ustájená a tak už ji stačilo jen nasedlat. Přepravníky s ostatními koňmi se už sjížděli a jízdárna se brzy začala zaplňovat.Ve stáji už bylo rušno.šude byl slyšet nadšený i nervózní hovor jezdců i řehtání naparáděných koní.Překážky již byly nachystané a kolem nich chodili jezdci,aby si je prohlédli.Já už je znala,ale přesto jsem si je ještě prošla.Stáli tam jako nastražená barevná hrozba,jako past pro koně,kteří jim zanedlouho zkříží cestu.Mezitím dorazila i máma.Zahlédla jsem ji na tribuně.Ona mne zřejmě také uviděla a zamávala mi.S úsměvem jsem jí gesto oplatila.I na její tváři konečně zřil úsměv a mně odpadl jeden "pomyslný" kámen ze srdce.Závod brzy začínal a tak jsem přišla k Ginger a vyhoupla se na ni.Snařila jsem se zahnat nervozitu.Já totiž nechtěla,aby můj uzkostlivý pocit přešel na Ginger.Mezitím závod začal a volali jména prvních jezdců. Já ještě stihla klisničku proklusat na rozehřátí.Gin poslušně reagovala na mé strnulé pobídky. Pk jsem uslyšela své jméno.Docválala jsem k bráně na jízdárnu.Pozdravila porotu a zahleděla jsem se to tribuny,kde na mne hleděla máma.Zazněl zvonek a já Ginger jemně pobídla.Gin se dala do cvalu.Oběhla jízdárnu a já ji pobídla na první překážku.Postavila jsem se v sedle a přitáhla Gin otěže,abych ji trochu zpomalila.Odlepili jsme se od země.Klisnička překážku skočila bez chyby.Sedlo trochu sklouzlo,ale já tomu nevěnovala pozornost.Následovala zeď.Této překážky jsem se nejvíc obávala.V rukou jsem pevně sevřela otěže a pobídla Ginger. Když skočila,ucítila jsem klouzavý pohyb.Ginger letěla dál,ale já i se sedlem padala dolů.Ucítila jsem ránu a pak jsem omdlela.

Docela hezké ;)
Jinak jak jsi psala u Dumb - že by to mohlo být něco veselejšího - tak právě naopak, to má být smutný.
Jinak já na Andrejčiným sedle neudělala třmeny proto, protože jsem neměla drátky ;))
Ale to jsi nemohla vědět