Víš, jak jsi mi říkala,že se pokusíš najít strážce dřív než bude pozdě? Hmmm,přikývla Terka. Vzdej to,řekla její máma."Ale proč ?Vždyť si vždy stála při mě!Co se stalo?Myslíš si,že to není dobré?,vyhrkla zmateně Terka a zahleděla se na starou umírající klisnu.Protože,ty už jsi ho našla...."A kdo to je?",mluvila Terka jako opřekot."Sirius?"-podívala se na zmateného kamaráda."Ne,není ro Sirius".Terka ucítila,jak se vedle ní Sirius hluboce oddechl."Ale máš pravdu,pokračovala klisna,je v téhle místnosti,jsi to ty mé dítě!Dořekla klisna z posledních sil.Nakonec Terčina makta naposledy řekla,"Sbohem,nyní jsem připravena zemřít".Jamile to dořekla,zavřela oči a naposledy vydechla.Objevila se kolem ní růžová záře,kterou Terka ještě nikdy neviděla.Byla oslepující!Terka zavřela oči,a když opět otevřela víčka,její matka už tam nebyla.
Né mami!Ty mi nemůžeš udělat!Vzlykala Terka o stošest.Svalila se na její postel a do rána už nevstala.
Když se ráno probudila ne jí tak známém místě,už jako kdyby si ho nepamatovala.Stěny jí ylo povědomé,hračky,obrazy....potom si začala vzpomínat na včerejší večer.Sešla dolů do kuchyně kde už voněla snídaně.Instynktivně řekla" Ahoj mami",ale místo mámi a voňavé buchty tu seděl Sirius s přiálenými palačinkami.Vůně vycházela z jeho kopyta,aby překryla ten puch z palačinek.Terka si je trochu upravíla kozlem,aby nebyli tak připálené a mlčky se do nich zakousla.Velice jí chyběla máma....
Sirus udělal to stejné,a tak tam oba seděli s palačinkami,v Terce tak známé kuchyni.Bylo slunečné ráno,které věštilo ještě slunečnější a krásnější den.Pro Terku však nikoliv.Přemýšlela a své nové úloze strážce a o tom,jak křišťály vůbec najde.Nejdříve ze všeho chtěla prohledat malý rodný domek.Máma tu přece musela mýt schovanou mapu.I když o tom nikdy neslyšela,jako by tušila,že její máma byla strážkyní před ní.A pak si vzpoměla!